Olomoucký kraj už přes deset let formou stipendií podporuje středoškolské student(k)y maturitních i výučních oborů. Ovšem pouze těch technických. V roce 2020 přibyla zvláštní podpora studia na Jesenicku, a to všech středoškolských oborů (tedy bez omezení na technické zaměření), s výjimkou oborů gymnaziálních.

Deklarovaným účelem všech tří větví stipendijního programu (tj. maturitní technické obory, výuční technické obory, Jesenicko) je zajistit příslušným oborům dostatek zájemců. Ačkoli výše poskytovaných stipendií není nijak závratná, domnívám se, že program znamená nerovnost v přístupu k mládeži a že ze strany kraje může jít o nemravnou pobídku vnášenou do rozhodování mladých lidí o své profesní budoucnosti. Vlastně o úplatek studentům či jejich rodinám, zejména těm nízkopříjmovým, aby za finanční příspěvek upozadili své vzdělávací ambice. Aby doslova přehodnotili svou budoucnost a spokojili se s oborem, který kraj potřebuje naplnit. Potřebuje, nebo si to aspoň po konzultaci s krajskými „kapitány průmyslu“ myslí… Nad smyslem těchto stipendií se nedávno zamýšlel i kontrolní výbor krajského zastupitelstva.

Technická stipendia jsou mírně odstupňována podle ročníků, podmíněna prospěchem i chováním a vyplácena v maturitní i výuční větvi programu s jinou periodicitou. V průměru ale student bez kázeňských a prospěchových potíží dosáhne zhruba na 400 Kč měsíčně, u výučních oborů v případě vyznamenání asi na 600 Kč za měsíc. Jesenické stipendium, což je zvlášť křiklavé, je de facto plošný náborový příspěvek do škol bývalého jesenického okresu. Žák, respektive jeho rodina, zde v říjnu nebo listopadu svého prvního ročníku obdrží jednorázově 5 tisíc Kč – bez vazby na prospěch nebo další setrvání na škole! Celý program podpory polytechnického vzdělávání včetně jesenického stipendia představoval loni v krajském rozpočtu výdajovou položku ve výši 9,1 milionu korun.

U výše technických stipendií nejde samozřejmě o to, že by byla příliš vysoká. Disponovat kapesným přinejmenším v řádu stokorun měsíčně by měl ke svému zdárnému rozvoji disponovat každý středoškolák. Proč ale některým oborům kraj přispívá a některým ne? Vychází to zřejmě z lidové, ovšem velmi problematické představy o užitečnosti jednotlivých oborů pro společnost a o jejich uplatnitelnosti na trhu práce. A jistě také z přání krajských průmyslových zaměstnavatelů, kteří se skrze profesní asociace podílejí na výběru podporovaných oborů.

Jenže krajské školství není nábor do výroby. Ze škol zřizovaných krajem mají vycházet lidé orientovaní v současném měnícím se světě, vnímaví ke svému okolí, spokojení se svými možnostmi v dalším vzdělávání a na současném i budoucím pracovním trhu. Spokojení a zapojení ve společnosti nejen dnes, ale také třeba za 25 let, kdy větší polovina současných pracovních míst pravděpodobně nebude existovat.

Ano, kvalitní vzdělávací obory se nebudují ze dne na den. Kraj má zajisté právo kromě jejich průběžného zkvalitňování usilovat i o naplnění jejich kapacity v případě dočasně nižšího zájmu. Nelze tím ale řešit trvalý nezájem uchazečů, nekvalitní podobu oboru ani kombinaci obojího. Nikdo nemá větší zájem dobře rozhodnout o pracovní budoucnosti žáků než tito žáci sami se svými rodinami. Platit jim za absolvování málo populárního oboru je ta nejhrubší, nejprimitivnější incentiva, jakou si vůbec můžeme představit. Co takhle investovat spíš do kvality a propagace daných škol, aby si své zájemce našly díky svému renomé?

Dopady těchto stipendií sice vzhledem k jejich nízké výši pravděpodobně nejsou velké, nikdo je ale přesně nezná a snadno mohou být sociálně kontraproduktivní. Pro střední třídu stokoruny měsíčně zpravidla nebudou pádným argumentem ohledně budoucnosti jejích potomků. Jenže střední třída míří úplně jinam než na učňáky. (Až budou zase politikové vychvalovat učňovské školství, nezapomeňte se zeptat, zda tam někdo z nich skutečně poslal své potomky.) Naopak při napjatém rozpočtu i stokoruny hrají roli a mohou být tím, co misky vah převáží směrem k nepreferované škole. Studium bez vlastní motivace ovšem není cesta k sociálnímu vzestupu. Svým způsobem zde uplácíme ekonomicky ohrožené vrstvy, aby se nepokoušely využít krajské školství ve svůj prospěch…

Zvlášť absurdní roli v tom může mít ono „Jesenické stipendium“, alias jednorázový náborový příspěvek, jehož výše může být v nouzi už celkem zajímavá. Úplatek pro místní, aby ani nezkoušeli vytáhnout paty z rodné hroudy, určitě k prosperitě regionu nepovede.

Má-li kraj svým studentům a studentkám vyplácet kapesné, tak bez rozdílu místa a oboru. Pokud by byly pochybnosti o účelnosti a rozpočtové náročnosti takového příspěvku, dá se to překlopit třeba na „volňásky“ do krajské kulturní, dopravní či turistické sítě. Přestaňme ale prosím vtahovat primitivní peněžní impuls do rozhodování mladých lidí o tom, kudy se v životě vydají.

Kontrolní výbor krajského zastupitelstva koncem minulého roku doporučil zastupitelům zvážit smysl a podobu tohoto stipendijního programu. (Viz příloha 2 tohoto podkladového dokumentu.) Konkrétněji, jednak zvážit navázání prostředků „Jesenického stipendia“ na průběh studia a kvalitu školy, jednak se věnovat vyhodnocení, zda program technických stipendií naplňuje zamýšlené cíle. Tímto doporučením by se zastupitelé měli zabývat na svém zasedání 26. 2. 2024.

Autor je předseda Zelených v oblasti Jeseníky, člen Kontrolního výboru Zastupitelstva Olomouckého kraje. Psáno pro Hanáckou Drbnu.