Archiv štítku: antikvární

Knihobot neustále vyrůstá ze svých bot

Publikováno | Autor:

Tenhle článek o Knihobotu mi přijde zajímavý z mnoha úhlů pohledu – jak to vypadá, když se startupová mentalita (tj. rychle vyrůst, ovládnout trh a pak teprve řešit výnosnost a udržitelnost byznysu) střetne s něčím tak zaprášeným, jako je trh použitých knih. Navíc majitel v rozhovorech dává docela otevřeně nahlédnout do fungování podniku.

Růst se daří, Knihobot je objemem nabídky dneska už bezpečně největší internetový antikvariát (aspoň podle dat Muj-antikvariat.cz), navíc v tom za tři roky z nuly předstihl antikvariáty budované od devadesátých let. Pro zákazníky je to řekl bych extrémně pohodlné na straně prodeje (tj. jak se zbavit nepotřebných knížek z knihovny a něco rozumného za ně dostat), standardní e-shopová zkušenost na straně nákupu. Devizou Knihobotu je využívání technologií na výši doby – ve fyzickém zpracování přijatých knih, v operativním naceňování podle unikátní a stále rostoucí datové základny. Pro konkurenci je to, řekl bych, celkem hororová vyhlídka – ze standardního krámku s knihami se s tímhle nedá soutěžit. Leda snad expertní znalostí konkrétních knižních oborů, jenže i tam bude Knihobot náskok stahovat. Když dokážete denně vystavit pět tisíc knih a inteligentně sbírat data o tom, jak se prodávají, časem pokryjete i lecjaké speciality.

Šance pro konkurenci je v tom, že Knihobot tenhle růst třeba nezvládne. Že použité knihy nenabízejí pro tak moderní přístup dostatečně lukrativní marži. Že z velkoprodeje antikvárního zboží vposledku nepůjde zaplatit technické specialisty a převážně mladé lidi v Praze, na jejichž práci to stojí. (Mimochodem propustit třetinu lidí bez šrámu na reputaci u zaměstnanců nejspíš nelze ani ve startupové ekonomice.) Že přístup zpracovávat víceméně naslepo knihy a kupit je ve skladu s tím, že na většině z nich prodejce utrží čtyřicet, šedesát korun (jen střílím od pasu, přibližně půlka prodejní ceny jde ale každopádně původnímu majiteli), dlouhodobě neudrží tenhle knižní kolotoč v chodu. Ale taky je možné, že to podnik ustojí. Tipuju, že i pro majitele je to jeden veliký experiment.

Riziko je pro ně taky v tom, že se u nich lidi nenaučí nakupovat – totiž najdou si u Knihobota hledanou knížku (zvlášť když nikde jinde nebude), ale nezvyknou si prolistovat nabídku a vybrat si do zásilky ještě šest dalších. Na prodeji knížek za stovku, pokud každou musíte jednotlivě zabalit a expedovat, se rýžuje těžko.

Zábavný spíše detail: k dnešku mají v nabídce 58 (!) exemplářů Hartlových 15 roků lásky, což byl před pouhým rokem vánoční marketingový trhák, ale teď se ho lidi evidentně houfně zbavují. Aktuálně kus za 220 Kč, ale z tohohle počtu většina bezpochyby zůstane  Knihobotu na krku, i kdyby šel s cenou na čtvrtinu. Jsou to tedy desítky knih, které přijali, nafotili (opravdu každou zvlášť!), zaevidovali, uložili do skladu a ze kterých nebude vůbec žádný zisk. Je to jen jeden případ, ale naznačuje, jaká může být slabina celého podniku.

Zda chcete na antikvárním trhu podporovat spíš to malé, tradiční a lokální, nebo vám vyhovuje pohodlí nabízené novým velkým hráčem, to už nechávám na vás.

Když zubař dělá do knih: Škeříkova edice Plejada

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Prvorepubliková knižní edice Plejada soukromého vydavatele Rudolfa Škeříka, civilním povoláním zubního lékaře v Praze na Perštýně, je splněným snem každého seriózního nakladatele. Který z nás by se nechtěl pochlubit edicí, ve které by vycházely samé podstatné knihy, navíc v nadčasově elegantní úpravě, po které milovníci knih rádi sáhnou ještě téměř po sto letech?

Co se týče toho prvního, posuďte výběr autorů Plejady. Samá literární esa, od avantgardy po katolíky: Nezval (Akrobat i Edison), Halas (Kohout plaší smrt), Vančura, Deml (Mé svědectví o Otokaru Březinovi), Klíma (Utrpení knížete Sternenhocha), Durych, Seifert (Poštovní holub), Čep (Vigilie). Všechna díla zmíněná v závorkách v prvním vydání právě v Plejadě. Vše tedy vysoce aktuální, až na Máchu (ale ten opět v novém, ambiciózním uspořádání). Až je to podezřelé – měl Rudolf Škeřík na přelomu 20. a 30. let tak zázračný čich, že mezi 13 (resp. 15) svazky Plejady nenajdete literárně druhořadé jméno? Anebo se naopak do kánonů a čítanek pronikalo na základě publikování u Škeříka?!

S tím sporným počtem svazků v edici se to má tak: v letech 1927–33 vyšlo 13 svazků v jednotné úpravě. Po válce, v letech 1946–47, přidal Škeřík již pod hlavičkou nakladatelství Symposion (dříve název jeho nejrozsáhlejší edice) ještě svazek čtrnáctý (Jiřina Hauková: Cizí pokoj) a patnáctý (Josef Kainar: Osudy). Úprava knih těchto generačně mladších autorů je už jiná; rovněž je otázkou, zda tehdy ještě měl Škeřík možnost inzerovat předválečné tituly (včetně politicky prekérních katolíků). Shodněme se tedy na charakteristice Plejady jakožto edice o 13 svazcích a dvou dodatečných.

V dobré tradici prvorepublikových nakladatelů nabízel Škeřík tituly Plejady v různě honosných vazbách: od brožované přes pevnou plátěnou po celokoženou vazbu. Bibliofilní orientaci pak prozrazují různé varianty papíru u každé knihy: kolem tisícovky kusů bylo tištěno na běžnější papír „Antik“, dvě až tři stovky na lepší „Japan Banzay“ nebo jeho domácí variantu „Simili Japan“, a konečně 50 kusů exkluzivně na holandský „Van Gelder“ (výtisky na lepších papírech jsou číslovány). Výtisky z prostřední úrovně tu a tam některý antikvariát inzeruje, na Van Gelderu jsem ještě žádný neviděl. Kombinatorika vazby a papíru není úplně jasná, dá se ale asi předpokládat, že se měkká vazba nepojila s lepším papírem a do celokožené se naopak nevázaly výtisky na Antiku. Z vazeb Plejady si moje estetické cítění bez debat vybírá tu plátěnou podle návrhu Víta Obrtela: jednoduchý design se zlatými, střídmě stylizovanými iniciálami je trefou do černého. A to zvlášť na některých svazcích, které se při dobrém uchování dodnes vyznačují úžasně živou barvou plátna (vynikne zvlášť na denním světle).

Tiráž Klímova Sternenhocha prozrazuje nakladatelskou péči a bibliofilskou zálibu Rudolfa Škeříka.

Škeříkova nakladatelská nabídka z roku 1933, Plejada dole.