Pokud jako většina lidí kupujete knihy jen jako dárky k potěšení oslavence, tak tenhle článek číst nepotřebujete. Jestli někdo touží číst každého nového Hartla nebo Nesbøa a vy máte peněz dost, není asi důvod ho bestsellerem neoblažit. Přemýšlíte-li o vhodném uložení pro volné miliony, s tím vám nepomůžu. To je mimo moje měřítka. Ale pokud jste někde mezi tím, knihy máte rádi, kupujete si je pro sebe a uvažujete o nich jako jakémsi uchovateli hodnoty, jste tu správně. Možná opravdu hledáte, jak smysluplně ukládat nějaké to drobnější procento svého majetku a i prostřednictvím knih takzvaně diverzifikovat. Možná vás jen štve nakupovat reklamou nahoněné novinky po pětistovce a za pár let je vídat ve zlevněné nebo antikvární nabídce za třetinu, čtvrtinu ceny.
Jistoty desetinásobku ani stabilního desetiprocentního zhodnocení ročně samozřejmě nejsou, to bych vás klamal. Můžu jen nabídnout pár rozměrů, v nichž o tom přemýšlím já. Na jednu stranu celkový počet přečtených knih v populaci za poslední dekády silně poklesl. Můžete to samozřejmě viděl jako počátek zániku knižního žánru a jeho ekonomického významu. Na druhou stranu je kniha coby hmotný, do jisté míry elegantní nositel kulturního obsahu věc trvanlivá a odolná, a to v různých smyslech. Doba nízkého zájmu se tak může ukázat dobou příležitostí. Antikvární knihy jsou mnohdy k mání za hubičku, což je příležitost objevovat poklady v haldách hlušiny. Současné náklady kvalitní literatury se zas pohybují mnohdy jen ve stovkách kusů, skvělý potenciál ke zhodnocení… Každému co ho baví. Knihy jsou ekonomika a burza na talířku. Jak knihy ve správný čas prodat, zde řešit nebudu. Má-li věc svou hodnotu, nějaký prodejní kanál se už najde.
Jak to tedy s vývojem hodnoty vidím?
1) Zdaleka se vyhněte aktuálním bestsellerům. Knihy, o které je široký zájem v době vydání, časem prudce sjedou po křivce zájmu a nabídka už navždycky převýší poptávku. Že se nějaké vydání rychle vyprodalo, nic neznamená, dotisky rychle následují a o nějakých prvních vydáních přemýšlí bibliofilsky málokdo. V zásadě ale nechcete ani „ležák“, jen zanedbatelné procento takových titulů bude někdy někoho zajímat (navzdory Máchovu Máji). Vaším ideálem budiž titul, který vzbudí mírný zájem, udržuje si jisté jméno, během nějakých deseti let se jeho jediné vydání vyprodá. Poslední roky už je prodej jen v jednotkách kusů, dotisk by ale musel být minimálně ve stovkách a není naděje, že by se v pětiletém výhledu zaplatil… Tehdy, a v zásadě pouze tehdy, antikvární cena roste.
2) Význam dané knihy pro vás osobně je důležitý. Část kupní ceny vám ospravedlní on, a kdyby to jako investice nevyšlo, bude to o to míň bolet. Pokud jste se dočetli až sem a nevydali se nakupovat výtvarno nebo kryptoměny, asi si rozumíme v tom, že knihy spoluutváří naši identitu a dát někomu nahlédnout do své knihovny znamená otevřít mu tak trochu svoji intimitu. „Moje knihovna, můj jediný pravý rodokmen,“ říká se v jednom románu Ceese Nootebooma. Nezkoušejte spekulovat na hodnotu knih, ke kterým nemáte tematický vztah. Jejich kvalitu a potenciál těžko posoudíte.
3) Forma, úprava, zachovalost knihy jsou důležité, ale obecná sdělnost obsahu nejméně stejně tak. Nerozumím příliš klasickým bibliofilům, kteří si považují nádherných, intaktních knižních úprav dnes již naprosto nesdělných textů a kteří by i opatrnou četbu knihy považovali za její nepřípustné poškozování. Mám podezření, že investiční budoucnost toto odvětví nemá. Podobně se starými tisky, prakticky tedy s čímkoliv do poloviny 19. století, respektive co je už jazykem a písmem pro laiky předurčeno k nesrozumitelnosti. Knihami coby muzeálními kusy se tu zabývat nechci, ekonomice starožitností nerozumím.
4) Důležité budou do budoucna knihy, které si chrání určitý zlomek jinde nepřístupného know-how. Petr Koubský, jeden z nejvýznamnějších dnešních českých novinářů, nedávno zmínit, že dnešní umělá inteligence disponuje přístupem „k veškerým znalostem lidstva“. To, při vší úctě, není pravda. Netýká se to znalostí z knihy, která se nikdy nedostala na internet. A takové budou ještě dlouho, ačkoli přiznejme, že okruh v nich obsažených znalostí nejspíš nebude vyloženě rozsáhlý. Potenciál mají i knihy, které si úpravou i obsahem chrání určitou svébytnou estetiku (i když je těžko říct, jaké estetiky a žánry budou do budoucna lákavé). Nevěřím, že online svět všeobecně schopné umělé inteligence bude esteticky plně uspokojivý. Spousta našeho uspokojení v životě plyne z kontaktu omezených perspektiv. O čem si byste si chtěli povídat s někým, kdo ví víceméně všechno, nebo aspoň všechno ordinérní, a dívá se víceméně odevšad naráz? Ptát se ho zajisté můžete na leccos a bude to užitečné, ale na příjemný pokec u piva to nebude.
5) Nikoli nepodstatným rysem knihy je její přináležitost k určité edici (případně celému malému nakladatelství). Edice je jisté, byť samozřejmě nedokonalé, kvalitativní vodítko a zároveň estetický magnet. Málo platné, knihy v policích zkrátka nějak vypadají a po většinu našeho i jejich života z nich vidíme právě to. Obsahuje-li edice aspoň několik zajímavých knih, leckdo bude z čistě estetických nebo sběratelských pohnutek ochoten adoptovat i další kusy, pokud jen jsou z téže edice. Poslední dobou mě například takto zaujaly knihy odeonského Klubu čtenářů z konce 60. let, i když vzhledem k jejich nákladům je těžké vidět v nich podstatnou investici.
6) Spekulovat na hodnotu toho, co je už všeobecně rozpoznáno jako vzácné, je… prostě spekulace. Nemáte-li oborové, sociální a tržní znalosti plus kontakty umožňující dobře koupit i prodat, nejspíš se spálíte.
7) Prodejní ceny knih online nemusejí odrážet reálnou hodnotu. Odrážejí spíš jen prodejcovy ambice. Pokud největší český antikvární e-shop, ten s tím robotem, nabízí knihu za vysokou cenu a na téže stránce přiznává, že má v nabídce ještě šest nebo dvacet šest stejných, něco tu nehraje. Pokud vám agregátor muj-antikvariat.cz tutéž knihu zobrazuje v celé řádce antikvariátů a všude za podobnou vysokou cenu, spíš než zpráva o skutečně hodnotě to může být relikt toho, jak se cenová informace postupně kolem roku 2010 dostávala na internet a e-shopy opisovaly jeden od druhého.
8) Upřímně si nemyslím, že je dnes na internetu jedno místo, kam pro antikvární knihy chodit. Zkoušejte tržiště Aukro, Trhknih, zmíněný agregátor Muj-antikvariat. Z jednotlivých e-shopů jsou dočasně zajímavé ty, které u neprodaných kusů dynamickým tempem snižují ceny (aktuálně to dělá antikvariát A11, Knihobot to dělal dřív a teď už ne, zřejmě se to tak úplně nevyplatí). A hlavně choďte s očima otevřenýma všude tam, kde se knihy nabízejí. I offline. U nových knih je to jednodušší. Většinu malých nakladatelů potěšíte přímou objednávkou a promítnou to i do ceny, menší knihkupci si taky podporu zaslouží, obojí je příležitost udržovat smysluplné a peer-to-peer lidské vztahy. Ale není potřeba si tím zlomit hlavu. Pokud by nakladatel některým kanálem prodávat nechtěl, tak do něj své knihy zkrátka nepošle.