Archiv štítku: knižní trh

Jak investovat do knih

Publikováno | Autor:

Pokud jako většina lidí kupujete knihy jen jako dárky k potěšení oslavence, tak tenhle článek číst nepotřebujete. Jestli někdo touží číst každého nového Hartla nebo Nesbøa a vy máte peněz dost, není asi důvod ho bestsellerem neoblažit. Přemýšlíte-li o vhodném uložení pro volné miliony, s tím vám nepomůžu. To je mimo moje měřítka. Ale pokud jste někde mezi tím, knihy máte rádi, kupujete si je pro sebe a uvažujete o nich jako jakémsi uchovateli hodnoty, jste tu správně. Možná opravdu hledáte, jak smysluplně ukládat nějaké to drobnější procento svého majetku a i prostřednictvím knih takzvaně diverzifikovat. Možná vás jen štve nakupovat reklamou nahoněné novinky po pětistovce a za pár let je vídat ve zlevněné nebo antikvární nabídce za třetinu, čtvrtinu ceny.

Jistoty desetinásobku ani stabilního desetiprocentního zhodnocení ročně samozřejmě nejsou, to bych vás klamal. Můžu jen nabídnout pár rozměrů, v nichž o tom přemýšlím já. Na jednu stranu celkový počet přečtených knih v populaci za poslední dekády silně poklesl. Můžete to samozřejmě viděl jako počátek zániku knižního žánru a jeho ekonomického významu. Na druhou stranu je kniha coby hmotný, do jisté míry elegantní nositel kulturního obsahu věc trvanlivá a odolná, a to v různých smyslech. Doba nízkého zájmu se tak může ukázat dobou příležitostí. Antikvární knihy jsou mnohdy k mání za hubičku, což je příležitost objevovat poklady v haldách hlušiny. Současné náklady kvalitní literatury se zas pohybují mnohdy jen ve stovkách kusů, skvělý potenciál ke zhodnocení… Každému co ho baví. Knihy jsou ekonomika a burza na talířku. Jak knihy ve správný čas prodat, zde řešit nebudu. Má-li věc svou hodnotu, nějaký prodejní kanál se už najde.

Jak to tedy s vývojem hodnoty vidím?

1) Zdaleka se vyhněte aktuálním bestsellerům. Knihy, o které je široký zájem v době vydání, časem prudce sjedou po křivce zájmu a nabídka už navždycky převýší poptávku. Že se nějaké vydání rychle vyprodalo, nic neznamená, dotisky rychle následují a o nějakých prvních vydáních přemýšlí bibliofilsky málokdo. V zásadě ale nechcete ani „ležák“, jen zanedbatelné procento takových titulů bude někdy někoho zajímat (navzdory Máchovu Máji). Vaším ideálem budiž titul, který vzbudí mírný zájem, udržuje si jisté jméno, během nějakých deseti let se jeho jediné vydání vyprodá. Poslední roky už je prodej jen v jednotkách kusů, dotisk by ale musel být minimálně ve stovkách a není naděje, že by se v pětiletém výhledu zaplatil, navíc možná nakladateli vypršela zakoupená práva… Tehdy, a v zásadě pouze tehdy, antikvární cena roste.

2) Význam dané knihy pro vás osobně je důležitý. Část kupní ceny vám ospravedlní on, a kdyby to jako investice nevyšlo, bude to o to míň bolet. Pokud jste se dočetli až sem a nevydali se nakupovat výtvarno nebo kryptoměny, asi si rozumíme v tom, že knihy spoluutváří naši identitu a dát někomu nahlédnout do své knihovny znamená otevřít mu tak trochu svoji intimitu. „Moje knihovna, můj jediný pravý rodokmen,“ říká se v jednom románu Ceese Nootebooma. Nezkoušejte spekulovat na hodnotu knih, ke kterým nemáte tematický vztah. Jejich kvalitu a potenciál těžko posoudíte.

3) Forma, úprava, zachovalost knihy jsou důležité, ale obecná sdělnost obsahu nejméně stejně tak. Nerozumím příliš klasickým bibliofilům, kteří si považují nádherných, intaktních knižních úprav dnes již naprosto nesdělných textů a kteří by i opatrnou četbu knihy považovali za její nepřípustné poškozování. Mám podezření, že investiční budoucnost toto odvětví nemá. Podobně se starými tisky, prakticky tedy s čímkoliv do poloviny 19. století, respektive co je už jazykem a písmem pro laiky předurčeno k nesrozumitelnosti. Knihami coby muzeálními kusy se tu zabývat nechci, ekonomice starožitností nerozumím.

4) Důležité budou do budoucna knihy, které si chrání určitý zlomek jinde nepřístupného know-how. Petr Koubský, jeden z nejvýznamnějších dnešních českých novinářů, nedávno zmínit, že dnešní umělá inteligence disponuje přístupem „k veškerým znalostem lidstva“. To, při vší úctě, není pravda. Netýká se to znalostí z knihy, která se nikdy nedostala na internet. A takové budou ještě dlouho, ačkoli přiznejme, že okruh v nich obsažených znalostí nejspíš nebude vyloženě rozsáhlý. Potenciál mají i knihy, které si úpravou i obsahem chrání určitou svébytnou estetiku (i když je těžko říct, jaké estetiky a žánry budou do budoucna lákavé). Nevěřím, že online svět všeobecně schopné umělé inteligence bude esteticky plně uspokojivý. Spousta našeho uspokojení v životě plyne z kontaktu omezených perspektiv. O čem si byste si chtěli povídat s někým, kdo ví víceméně všechno, nebo aspoň všechno ordinérní, a dívá se víceméně odevšad naráz? Ptát se ho zajisté můžete na leccos a bude to užitečné, ale na příjemný pokec u piva to nebude.

5) Nikoli nepodstatným rysem knihy je její přináležitost k určité edici (případně celému malému nakladatelství). Edice je jisté, byť samozřejmě nedokonalé, kvalitativní vodítko a zároveň estetický magnet. Málo platné, knihy v policích zkrátka nějak vypadají a po většinu našeho i jejich života z nich vidíme právě to. Obsahuje-li edice aspoň několik zajímavých knih, leckdo bude z čistě estetických nebo sběratelských pohnutek ochoten adoptovat i další kusy, pokud jen jsou z téže edice. Poslední dobou mě například takto zaujaly knihy odeonského Klubu čtenářů z konce 60. let, i když vzhledem k jejich nákladům je těžké vidět v nich investici.

6) Spekulovat na hodnotu toho, co je už všeobecně rozpoznáno jako vzácné, je… prostě spekulace. Nemáte-li oborové, sociální a tržní znalosti plus kontakty umožňující dobře koupit i prodat, nejspíš se spálíte.

7) Prodejní ceny knih online nemusejí odrážet reálnou hodnotu. Odrážejí spíš jen prodejcovy ambice. Pokud největší český antikvární e-shop, ten s tím robotem, nabízí knihu za vysokou cenu a na téže stránce přiznává, že má v nabídce ještě šest nebo dvacet šest stejných, něco tu nehraje. Pokud vám agregátor muj-antikvariat.cz tutéž knihu zobrazuje v celé řádce antikvariátů a všude za podobnou vysokou cenu, spíš než zpráva o skutečně hodnotě to může být relikt toho, jak se cenová informace postupně kolem roku 2010 dostávala na internet a e-shopy opisovaly jeden od druhého.

8) Upřímně si nemyslím, že je dnes na internetu jedno místo, kam pro antikvární knihy chodit. Zkoušejte tržiště Aukro, Trhknih, zmíněný agregátor Muj-antikvariat. Z jednotlivých e-shopů jsou dočasně zajímavé ty, které u neprodaných kusů dynamickým tempem snižují ceny (aktuálně to dělá antikvariát A11, Knihobot to dělal dřív a teď už ne, zřejmě se to tak úplně nevyplatí). A hlavně choďte s očima otevřenýma všude tam, kde se knihy nabízejí. I offline. U nových knih je to jednodušší. Většinu malých nakladatelů potěšíte přímou objednávkou a promítnou to i do ceny, menší knihkupci si taky podporu zaslouží, obojí je příležitost udržovat smysluplné a peer-to-peer lidské vztahy. Ale není potřeba si tím zlomit hlavu. Pokud by nakladatel některým kanálem prodávat nechtěl, tak do něj své knihy zkrátka nepošle.

Jak nabídnout vydanou knihu do knihkupectví

Publikováno | Autor:

Tak jste si konečně vydali svou knihu a doma vám přistál celý náklad. Možná jedna pořádná paleta. Stovky nebo dokonce nízké tisíce kusů vaší srdeční záležitosti. A co teď? Jak je prodat? Pevně doufám, že tuhle otázku jste si položili už o něco dřív, totiž ve chvíli, kdy jste se rozhodovali o výši nákladu. I kdyby ne, ještě pořád vám můžou být k užitku tyto poznámky, nicméně bude to asi o dost těžší…

Vydat si tak či onak knihu je v posledních desetiletích čím dál snazší (nepotřebujete k tomu sázecí stroj ani tiskárnu, dokonce ani umět dobře pracovat s jazykem), a tak to mnozí dělají. Třeba s podporou výborných návodů Lucie Gramelové a Miroslava Pošty, kterými jsem se nechal před lety inspirovat já. Nakonec jde ale stejně o to, komu ji prodáte. Nejspíš máte jakousi základnu svých fanoušků, plus nějaké to spektrum blízkých, kteří o vaši práci projevují zájem. To všechno se postupně vyčerpává; počet knih, který lze těmito kanály udat, není nekonečný. (Pokud jste to vůbec neměli, tak opravdu nechápu, proč jste si na vlastní triko pořídili pět metráků svojí tištěné publikace.) Řekněme, že stejně jako většina lidí nejste marketingoví mágové a první stovkou exemplářů vypuštěných do světa se nespustila tsunami zájmu, která by vás už teď přiměla uvažovat o masivním dotisku a o skladovacích prostorech. Zkrátka, na krku vám zbývá ještě dost kusů a ubývají na váš vkus příliš pomalu. Chtělo by to někoho, kdo bude váš poklad prodávat za vás. Knihkupce.

Zařídit, aby si vaši vydavatelskou prvotinu vzal někdo do prodeje, není nemožné. Náročné je to ale dost. Je dobré si uvědomit, že taháte za mnohem kratší provaz. Většina kamenných knihkupectví spadá pod řetězce. Ty spolupracují s velkými distributory nebo pod ně přímo spadají a sami jste možná už učinili zkušenost, že s malými rybičkami se nikdo z nich bavit nebude. Jejich misí je – karikuju to jen trochu – prodat každý druhý rok aspoň padesát tisíc kusů dalšího románu od Hartla, Mornštajnové a Lednické. Nezávislých knihkupců, kteří by vůbec měli svobodu brát zboží od někoho, jako jste vy, je zoufale málo. Abyste se některým z nich vetřeli do nabídky, budete nejspíš potřebovat přinejmenším většinu následujících návnad. Ne-li všechny. A ani to nemusí stačit.

  • Kvalitu nakladatelského řemesla. To jsou všechny ty redakce, korektury, tiráže, ISBN, čárové kódy, kterými pokud jste se nezabývali, pravděpodobně nemusíte ani číst dál.
  • Prokazatelně nezanedbatelnou cílovou skupinu (respektive přímo základnu fanoušků) a zřetelnou relevanci vaší knihy. A ochotu propagovat si své zboží hlavně sám, neboť knihkupec nebude plýtvat dobrým, viditelným umístěním na to, po čem sama nepřichází poptávka.
  • Raději by nemělo jít o beletrii, dospělou ani dětskou. Upřímně, nové knihy se kupují hlavně jako dárek a v beletrii se sahá po zavedených značkách, především autorských. „Zkusila jsem napsat román a sama jsem si ho vydala“ nebo „Vymýšlel jsem pro své děti vyprávění o kouzelné pastelce a těm se to moc líbilo“ jsou celkem bezpečná červená. Taky by nemělo jít o vaši vlastní meditativní poezii, pardon. Obecně vypadá líp, když vydavatel slouží něčemu nebo někomu jinému než obrazu sebe sama jakožto autora.
  • Regionální rozměr knihy je plus – samozřejmě jen pro knihkupce v daném regionu, zatímco v těch vzdálených je přítěží.
  • Další vydavatelské vyhlídky. Zanést si do svého systému nového nakladatele je nezanedbatelný praktický náklad. Knihkupec bude o něco náchylnější to udělat, máte-li další zřetelné a smysluplné ediční plány, než když se vaše vydavatelské působení zjevně vyčerpává publikací vašeho autorského opusu vlastním nákladem.
  • Exkluzivitu. Učiňte daného knihkupce jediným široko daleko, kdo dané zboží má. A pokud už vám na nabídku přistoupil, propagujte ho do nějaké míry i mezi svými fanoušky. Větší zisk sice máte z přímé objednávky, ale zákazníci, které do knihkupectví pošlete, vylepší v počátcích vaše vztahy.
  • Slušný rabat. V řadě starších návodů se dočtete o typickém knihkupeckém rabatu 30 procent z pultové prodejní ceny. Tuhle informaci je třeba považovat za zastaralou. V dnešních tržních podmínkách se dá brát za jako zdvořilost, že knihkupci nabídnete přinejmenším 35 procent, ale spíš ke čtyřiceti. Dělení prodejní ceny je každopádně dobré nebrat jako přetahovanou, nýbrž jako hledání bodu, který oběma stranám umožní brát podíl z maximálního počtu prodaných kusů. A pozor, řeč je samozřejmě o komisním prodeji, dělí se až skutečně utržená cena. Za hotové od vás nebude brát prakticky nikdo, leda by si napřed výborně prověřil prodejnost vašeho zboží.
  • Maximální nápomocnost komunikace – zdvořilé, ale věcné a stručné. Velkorysost v praktických záležitostech: poštovné při zasílání knih v balíku, vyhovění požadavkům na dodací list, periodicita hlášení prodejů, splatnost faktur… Odhadněte nebo opatrně zjistěte, jak knihkupectví funguje, a přidělávejte mu co nejmíň práce i nákladů. Aspoň tak dlouho, než se spolupráce ukáže být výhodnou i pro druhou stranu, nejen pro vás.

Obce a instituce neumějí vydávat knihy

Publikováno | Autor:

Opakovaně se setkávám s tím, že veřejné instituce a obce se jako vydavatelé knih dopouštějí ekonomické chyby, kterou by si soukromý nakladatel nikdy nedovolil. Vydají knižní titul, zpravidla regionální, který se na daném území ukáže jako lákavý, což si samo o sobě zaslouží gratulaci. Jenomže vzápětí poškodí jeho šíření tím, že nejsou schopny nabídnout adekvátní marži těm, kteří by knihu dokázali prodat zájemcům mimo vydavatelův dosah.

Jste třeba muzeum v Kardašově Řečici anebo obecní úřad v Panenských Břežanech, vydáváte atraktivní monografii z historie obce a představujete si, že prodávat si ji budete sami ve svém infocentru, čímž vám zůstane sto procent prodejní ceny. Knihkupecké rabaty a jiné množstevní slevy nedáváte. Samozřejmě to jde. Je to ale byznysová chyba, a tím i provinění na solidní knize a jejím kulturním potenciálu.

Řada vašich rodáků se samozřejmě v minulosti vydala do světa, a přesto mají pořád k vašemu místu vztah. Třeba ještě jednou tolik, co se prodá „doma“, by rádi koupili čtenáři žijící v současnosti jinde, pokud byste na ně dosáhli. A čím větší jste celek, tím menší je v průměru vaše schopnost obsloužit celou místní poptávku – ne všechny zkrátka dokážete na knihu přilákat přímo do svého „íčka“. Tak nebo onak, pokud někdo (knihkupec, ale nejen on) dokáže titul prodat za hranicí vašeho vlastního dosahu, máte s ním společný zájem. Takový prodejce ale potřebuje pracovat typicky s 30-40procentní marží. Nemůžete si představovat, že bude váš titul odebírat za plnou cenu a před svým vlastním okruhem (na který má právě dosah on, a ne vy) se stavět do pozice vydřiducha, u něhož je totéž zboží k mání výrazně dráž než jinde. Musíte mu dopřát takové cenové podmínky, aby jeho výsledná cena byla víceméně konkurenční té vaší. Vaše volba není v prodejní ceně, ale v tom, komu za tuto cenu knihu nabídnete. A nabídnete ji samozřejmě tomu, kdo vám zařídí prodeje, na které byste sami nedosáhli. Jak to udělá, je už jeho věc, ale marže je férovým poplatkem za to, že to umí udělat a udělá.

Vůči této úvaze zaznívají dva druhy námitek. Zaprvé, „kvůli účetnictví musíme prodávat za stanovenou cenu“. Složitost tohoto vašeho problému neumím posoudit, ale jeho důsledky jsou zjevné, takže by to třeba přece jen nějak šlo. Ti, kdo ho vyřeší, budou každopádně své publikace prodávat úspěšněji. Zadruhé, „celý náklad knihy si rozprodáme sami, knihkupeckou spolupráci nepotřebujeme“. Ano, ve chvíli, kdy je náklad daný, prodeje běží určitým tempem a dotisk nevypadá rentabilně, může být ekonomickým faktem, že postupovat část výtisků se slevou na přeprodej se nevyplatí. Znamená to ale jen tolik, že výše nákladu byla nastavená špatně. S každým novým titulem nebo dotiskem staré knihy je rozumné zvažovat a zjišťovat i potenciál přeprodeje. Troufám si dokonce tvrdit, že to patří k „péči řádného hospodáře“.

Antikvariát Pomalá kniha

Publikováno | Autor:

Otvírám si malý antikvariát v Šumperku, bude to zároveň moje kancelář, kde se za mnou můžete zastavit na kus řeči. Pro začátek bude pravidelně otevřeno dvě dopoledne a dvě odpoledne v týdnu, ale dá se domluvit i na jindy. Místo najdete v samotném centru Šumperka, jmenuje se Pomalá kniha a podrobnosti o něm najdete tady.

Maléry malých ryb: Kosmas, Knihobot a vývoj knižního trhu

Publikováno | Autor:

Ještě jednou na knihkupecké téma, s recyklací předchozího textu: https://blog.aktualne.cz/blogy/radek-ocelak.php?itemid=44546

[edit 30. 8. 2025 – server Aktuálně celou starou blogovou sekci navzdory slibům znepřístupnil, odkazy již nejsou funkční. Pro archivní účely sem kopíruju aspoň pracovní verze textů; shoda s původně publikovanou verzí není zaručena především co do formátování, odkazů a kontroly překlepů.]

Maléry malých ryb: Kosmas, Knihobot a vývoj knižního trhu

Během ekonomického vzestupu rostou anebo aspoň přežívají víceméně všichni. Hospodářská recese je obdobím, kdy se trh takzvaně čistí – nejslabší odpadají a obzvlášť silní hráči na jejich účet posilují své pozice. Tolik aspoň obvyklá představa ekonomů a můžeme se zamýšlet, zda to platí i na knižním trhu. V oboru nových i starších, antikvárních knih se v poslední době dají sledovat trendy, které můžeme souhrnně označit za „maléry malých ryb“.

I. Nové

Nezávislých knihkupců a knihkupkyň, těch s jedinou provozovnou, na pohled ubývá – koncem minulého roku zavřel třeba českolipský Knihomil, právě v těchto týdnech končí brněnský Ženíšek, zavírat se chystá ostravské Artforum. K často uváděným příčinám zániku patří jednak věk knihkupce spolu s absencí nástupce, jednak neschopnost držet krok s vysokou produkcí nakladatelů a agresivní cenovou politikou e-shopů.

Dlouhodobě se naopak zvedá počet prodejen Kosmasu: za šest let kontinuálně narostl asi o 75 %. Počítáme-li jen knihkupectví v ulicích měst, ne v obchodních centrech, je jeho růst více než dvojnásobný – z 15 na 33 prodejen, část z toho převzetím končícího nezávislého knihkupectví. Nezávislá knihkupectví ani společně s Kosmasem zajisté nepředstavují objemovou většinu našeho knižního trhu, omezíme se tu ale právě na tento výsek. Jednak je totiž v oboru kvalitnější – anebo řekněme ambicióznější – literatury jeho podíl přece jen docela významný, jednak role Kosmasu ve vztahu k nakladatelům a dalším knihkupcům není nezajímavá.

Knižní velkoobchod Kosmas má u nakladatelů solidní literatury dlouholetou pověst nejpřívětivějšího knižního distributora (tj. prostředníka mezi nakladateli a knižními prodejnami). Oproti jiným celostátním distributorům je schopen zapojit do své sítě i drobné nakladatele a nevykazuje vůči nim potíže s platební morálkou. Na jeho růstu není nic záhadného: v jeho světlých a vzdušných prodejnách se zákazník v dobrém slova smyslu může cítit jako v knihkupectví a sežene tu valnou většinu žádaných novinek. Šíře toho, co si lze objednat na pobočku (a tedy zakoupit bez platby poštovného), je tu bezkonkurenční. Stabilní fungování Kosmasu v poslední dekádě zřejmě prospělo české kultuře knižní úpravy: třeba knihy Arga nebo dybbuku, kteří mají s tímto distributorem výhradní smlouvu, je vyloženě radost brát do ruky.

Domnívám se ale, že nastal čas sčítat i negativa. Jestliže se distributor sám stává řetězcem lokálních knihkupectví, jestliže polyká ty, kterým dříve dodával, a z pultové ceny prodané knihy si nadále ponechává distributorský i knihkupecký podíl, zachází tím podle mě mimo mantinely původní „společenské smlouvy“ v triádě nakladatel – distributor – knihkupec. Nakladatel nově dodává přímo knihkupci, ale na zaplacení všech navázaných činností a vlastní obživu mu nezůstává ani polovina prodejní ceny. Udržitelné je to pravděpodobně jen pro dobře zavedené nakladatelské firmy s dostatečně vysokým nákladem titulů, který umožňuje stlačit výrobní cenu jednotlivého výtisku. Těm ostatním zaniká odbytiště – mizí prodejní místa, se kterými se dříve bylo možno domluvit na marži ve výši realistických 30–40 procent z pultové ceny.

Další z méně přívětivých stránek Kosmasu může pociťovat i náročnější zákazník, pro kterého knihy představují únik z rychlého a konzumního světa televizních reklam či sociálních médií: radikálnímu marketingu totiž neunikne ani tady. Stinnou stránkou světlých a nezahlcených prodejen je rychloobrátkovost jejich zboží. Vystavení knih na dobrém místě v prodejně si nakladatelé platí; podobné je to s účastí v marketingové akci „Velký knižní čtvrtek“. Rychlá rotace a marketingová podpora knižních novinek logicky obnáší i to, že několik let stará kniha se stává druhořadým, nepodporovaným zbožím – v rozporu s tím, s čím si alespoň někteří z nás obsahové médium knihy spojují.

Až příliš reklamní komunikace Kosmasu je spotřebováno na knižní pěnu dní typu Deník malého poseroutky č. 17 a letní povídky Haliny Pawlowské, příliš fyzického prostoru je u něj dnes věnováno mimoknižnímu zboží. Těžko můžete prodávat náročnou literaturu, leporela, severskou krimi, deskovky, diáře, přáníčka, každý rok novinku od Hartla nebo Mornštajnové, a všechno to dělat dobře. Pokaždé, když za přispění Kosmasu a jeho výloh vzniká bestseller o stotisícovém nákladu, jehož budou napřesrok plné antikvariáty (viz dále), měl by se nakladatelé i se čtenáři ptát, na úkor jakých zajímavějších titulů se to děje.

Otřepaným závěrem by mohl být apel na podporu nezávislých knihkupců a knihkupkyň, většími tržními rybami dosud nespolknutých. Není to ale tak jednoduché. Řada těchto podniků, nakolik se snaží jen lokálně sekundovat rozvinuté nabídce řetězců a stále jednodušším objednávkám z velkých e-shopů, zkrátka nemůže přežít. Jedním klišé podobných textů lkajících nad osudem knihkupeckého řemesla je to, že místní knihkupec, a jen on, vám dokáže s výběrem vždy dobře poradit. Ale ruku na srdce, kolik z nás si ještě pro knihu chodí s tím, že její výběr svěří osazenstvu prodejny? Má-li nezávislé knihkupectví přežít, musí být nutně ještě něčím dalším – kulturním či vzdělávacím prostorem svého místa, kavárnou nebo třeba co-workingem. Místem hovorů a myšlenek. V rovině zboží pak nabízet něco, co se nenajde na každém rohu, navíc o tom umět přesvědčit. Ale bude to všechno stačit?

2. Staré

Je-li Kosmas na trhu nových knih pouze jednou z těžších vah, na tom antikvárním se zato v posledních letech zrodil opravdový hegemon. Jmenuje se Knihobot a podle dat z projektu Můj antikvariát velikostí své nabídky dnes asi trojnásobně převyšuje druhý i třetí podnik na čele tohoto domácího žebříčku. Ještě podstatnější je, že této pozice před všemi antikvariáty budovanými kontinuálně od počátku devadesátých let dosáhl během pouhých několika roků. Projekt Knihobot je příkladem toho, co se stane, když se startupová mentalita (tj. rychle vyrůst, ovládnout trh a pak teprve řešit výnosnost a udržitelnost byznysu) střetne s něčím tak zaprášeným, jako je trh použitých knih. Je to bezpečně jediný antikvariát, ve spojení s nímž zaznívají prudce byznysové termíny jako „kapitálová investice“, a jeden z majitelů o jeho fungování poměrně otevřeně mluví v ekonomických médiích.

Devizou Knihobotu je využívání technologií na výši doby – ve fyzickém zpracování přijatých knih, v operativním naceňování podle stále rostoucí a dnes už jistě unikátní datové základny. Dalším bodem, ve kterém exceluje, je zákaznická zkušenost. Ne na straně nákupu (tam je to celkem standardní moderní e-shop), ale na straně prodeje – aneb jak se zbavit nepotřebných knížek z knihovny a něco rozumného za ně dostat. Kdo se někdy pokoušel prodat knihy v klasickém kamenném antikvariátu a zažil s tím spojenou trapnost, dá mi po vyzkoušení Knihobota nejspíš za pravdu. A protože velké ryby dnes rostou, navázal tento antikvariát nově spolupráci s padesátkou prodejen Levných knih, kde bude možné knihy do výkupu (přesněji řečeno jde o komisní prodej) odevzdat.

Pro konkurenci tohle všechno představuje poměrně hororovou vyhlídku. Ze standardního krámku s knihami se s tímhle nedá soutěžit. Leda snad expertní znalostí konkrétních knižních oborů, jenže i tam bude Knihobot náskok stahovat. Když dokážete denně vystavit mezi pěti a deseti tisíci knih (vlastní údaj antikvariátu) a inteligentně sbírat data o tom, jak se prodávají, časem pokryjete i lecjakou specialitu.

Je ale téměř definičním rysem startupové ekonomiky, že ani majitelé nemají jasnou představu o tom, jak bude horečný růst firmy překlopen v dlouhodobě udržitelné výnosy. V tom také spočívá jistá naděje pro ostatní antikváře. Klíčovou otázkou je, zda použité knihy nabízejí dostatečně vysokou marži pro trvalé udržení Knihobotova knižního kolotoče, s jeho řadou mladých pražských zaměstnanců. Toto zboží je potřeba kus po kusu přijmout, zaevidovat a v lepším případě i znovu vyhledat, zabalit a odeslat, to vše s průměrným ziskem asi ne moc přes padesát korun na kus.

Zdá se přitom, že u Knihobota levá ruka neví, co ta pravá přijímá do prodeje. Zábavnou skutečností je, že k dnešku v jeho nabídce najdete hned 98 exemplářů Okamžiků štěstí Patrika Hartla a 88 kusů jeho 15 roků lásky. (Ano, druhá jmenovaná je ta oranžová kniha, která o předposledních Vánocích zaplavovala výlohy – mj. Kosmasu – jakožto bestseller.) Každý výtisk zvlášť byl přijat, zanesen, nafocen v poctivých pěti snímcích a lze celkem bezpečně říct, že tento náklad se antikvariátunikdy nevrátí. Tradiční antikvář by podobně neefektivní duplicitu nikdy nedopustil, ve startupové logice ale kdoví…

Kdo má v plánu provětrat s Knihobotem svou knihovničku, tomu lze každopádně doporučit: rychle, dokud to celé běží.

Radek Ocelák

Autor je malý nakladatel.