Vystoupil jsem ze Strany zelených. Zelení podle mého v posledních letech implodovali, nedá se to vyčítat nikomu zevnitř, ale schopnost přilákat někoho nového tu už není, mimo Prahu a Brno strana existuje jen sporadicky. Svůj zbývající voličský dosah jsme víceméně zadarmo odevzdali Pirátům, to podle mě není špatně, v rámci bránění nejhoršímu je to vlastně úctyhodná oběť. Výsledek Pirátů tímto Zelení mohou přifouknout o dva procentní body lidí, kteří o jejich volbě někdy v minulých letech uvažovali, ale s ohledem na volební práh si netroufli. A zastoupení těchto hlasů v budoucí sněmovně, kde se bude opět hrát o základní směřování státu, se nepochybně počítá. Nicméně tvářit se do budoucna jako mocensky relevantní subjekt už podle mě pro Zelené nedává smysl. Pokud Piráti nenabídli volitelná místa teď a za svoji úzkoprsost budou navíc odměněni, není důvod očekávat větší vstřícnost v budoucnu, od kohokoli.

Piráty budu letos volit (s využitím příležitosti kroužkovat Zelené); je to poprvé a předpokládám taky naposled. Ta strana je přetrvávající relikt raných internetových let, na který časem spadla úloha toho nejlevicovějšího prozápadního z celé nabídky; vzhledem ke svému ideologicko-personálnímu základu ale tuto úlohu nemůže nikdy dobře naplňovat. Piráti, dodnes tak trochu strana ajťáků, například rozhodně nesáhnou na švarc systém, který dovoluje stabilnímu kontraktorovi v IT odvést státu stejně málo jako včelaři nebo kadeřnici v Osoblaze se čtyřikrát menšími příjmy…

Před minulými volbami jsem kdesi veřejně říkal, že ty příští už nebudou o Babišovi. Do nějaké míry se to nenaplnilo, ale do nějaké ano. Navzdory zahraniční politice a kultuře vystupování je těžké stavět dnes nějakou opravdovou dichotomii mezi středopravým konzervatismem s jeho myšlenkovými dinosaury plus regionálními kmotrovskými strukturami a mezi oportunním, ale stále relativně proevropským konzervatismem Babišova subjektu (taktéž včetně regionálních kmotrů). Přerytí stávajících společenských příkopů v nějaké formě společné vlády ANO 2011 (reprezentovaného spíš Havlíčkem než Babišem) a části dosavadních koaličních stran by podle mě nebylo nejhorším z možných výstupů nadcházejících voleb.

Na facebooku se k tomu vyjadřovat nebudu. Myslím si, že ustavičná, prvoplánová těžba lidské pozornosti, kterou jsme si všichni na sociálních platformách osvojili, je nebezpečný zlozvyk a hřích, kterým je zatížena i řada postav progresivnějšího politického křídla. Není potřeba všechny pořád o něčem přesvědčovat.