Poznamenám si sem, co si v září 2025 myslím o osobním investování v drobném měřítku.
Moje měřítko je genealogické, takže extrémně dlouhodobé. Dolní mez úspěšného životního investování je pro mě dost skromná: s rezervami vytvořenými během aktivního života vystačit v jeho neaktivním závěru a umožnit dobrý životní start jedné generaci potomků. To znamená o mnoho míň než stabilní zhodnocení o 10 procent p. a., na takové nevěřím. Tradiční sedlák taky velkou většinu své úrody sní a úspěchem je odložit aspoň něco.
Bohatnutí všech a pořád je zvláštní představa: kdyby nám všem úspory ve zlatě každoročně rostly, jak dlouho by trvalo společné uvědomění, že si za tisíc zlaťáků nic nekoupíme, protože je nikdo nepotřebuje? Tyhle selské úvahy samozřejmě nenahrazují seriózní ekonomii. Na druhou stranu ekonomie není fyzika: na rozdíl od ní proměňuje prostředí, které se snaží popsat. Firmy nebudou výkonnější jen proto, že do nich teď půlka populace touží vkládat prostředky s vidinou rentiérství. Dlouhodobý fakt, že akciové trhy v dlouhodobém měřítku stále rostou, může snadno být zrušen právě tím, že se z něj v nějaké chvíli stane všeobecné přesvědčení.
Jazyk má v sémantickém poli okolo investic i jiné termíny, některé z nich teď zrovna nemoderní. Je vhodné si připomínat jejich pojmové odlišnosti, i když já to tady teď znova vypisovat nebudu, vezměte si to kdyžtak za domácí úkol. Úspory, vklady, spekulace, loterie, šmelina… Můžete se zamyslet nad vztahem toho posledního k současné bytové situaci. A spolu s ní i bydlení (o tom jsem psal hodně dřív), zajištění, domov, a dál zdraví, výživa, teplo, pohodlí, vzdělání…
Vkládat úspory do něčeho, čemu nerozumím, pro mě skoro z definice není investice, ale něco jiného, například sázka. Naopak pokud něčemu rozumím, racionální je v tom oboru sám podnikat: vložené prostředky jsou pak skutečnou investici, rizikovou nebo ne, každopádně ale námi kontrolovanou.
Mediální hvězdou posledních let a prý už standardem jsou majetkové nástroje pod zkratkou ETF. Představa, že by konzervativním investičním produktem mělo být něco, co ještě nedávno prakticky neexistovalo, je legrační. Položte si otázku, zda rozumíte aspoň té zkratce. Jestli ne, silně pochybuju, že byste do té věci měli lít své peníze. (Mimochodem co je to proboha „exchange traded“?)
Hvězdným pojmem poslední dekády, který pravděpodobně souvisí s potřebou vkládat někam čísi nezadržitelně rostoucí bohatství, je taky start-up. Podnikání, které raketově neroste na dluh, jako by dnes bylo druhořadé, póvl, na odpis. Ponechám na vaší představivosti, jestli může tenhle obecný módní přístup vydržet nastálo.
Protože i já žiju v drsné bytové realitě dneška a nějak se v ní s rodinou zařizuju, volných prostředků vyloženě nepřebývá. Něco málo nechávám v klasických bankovních produktech, preferenčně se státním posvěcením. (Stádnost je jakási bazální ochrana, demokratická politika nikdy nenechá úplně vybouchnout něco, v čem mají svoje zajištění masy, i kdyby to fungovalo úplně idiotsky.) Spořicí účty, penzijní spoření (ne však to staré transformované), stavební spoření (dobíhá a je to brutálně zastaralý produkt), podílové fondy. Poslední dobou mi ale nedává smysl posílat cokoliv takto zprostředkovaně do amerických akcií – do ekonomiky impéria, kterému nestačil měkký kulturní vliv a bude si nás připoutávat silově.
A jsme u bolavé paty drobného a víceméně konzervativního „investora“. Leckdo dnes už chápe, že doporučovaný investiční přístup je neochvějná kontinuita. Ale navzdory všemu pochopení, udržte ji, když se životní podmínky a postoje mění, předpoklady vyvracejí. Jestli nejsem modelově úspěšný investor do odvážnějších nástrojů, zajisté je to tím, že jsem za cca 12 let svojí zkušeností už dvakrát třikrát z velmi různých důvodů prostě neodolal tomu, vybrat si radši „své jisté“. Nechávám na vás, zda budete ve svých původních rozhodnutích pevnější.
Netřeba dodávat, že jsem konzervativní ohledně kryptoaktiv neplnících žádné platební nebo jiné reálné potřeby a nezosobňujících žádnou státní moc (stát je pro mě jednoznačně dobrá věc) a zvláštní pifku mám na sběratelství věcí v tomtéž čase, ve kterém jsou za „sběratelským“ účelem produkovány. Například pozornost, kterou ekonomický deník E15 v nedávné minulosti s vážnou tváří věnoval bizarním fenoménům NFT (podobnost se zkratkou ETF je náhodná, ale přesto možná návodná…) a tzv. investičních tenisek, ho v mých očích značně diskredituje.
Zvláštně zkreslená optika se tu a tam projevuje i v Hospodářkách, tam ve prospěch statusového spotřebního zboží a pravicových až žraločích přístupů k bytovému trhu. Vzpomeňme opět šmeliny aneb neetického obchodu, který v jistých dobách byl trestně stíhán. Nevnímáním tohoto rozměru věci se možná podobným časům opět přibližujeme.