Ještě jednou na knihkupecké téma, s recyklací předchozího textu: https://blog.aktualne.cz/blogy/radek-ocelak.php?itemid=44546

[edit 30. 8. 2025 – server Aktuálně celou starou blogovou sekci navzdory slibům znepřístupnil, odkazy již nejsou funkční. Pro archivní účely sem kopíruju aspoň pracovní verze textů; shoda s původně publikovanou verzí není zaručena především co do formátování, odkazů a kontroly překlepů.]

Maléry malých ryb: Kosmas, Knihobot a vývoj knižního trhu

Během ekonomického vzestupu rostou anebo aspoň přežívají víceméně všichni. Hospodářská recese je obdobím, kdy se trh takzvaně čistí – nejslabší odpadají a obzvlášť silní hráči na jejich účet posilují své pozice. Tolik aspoň obvyklá představa ekonomů a můžeme se zamýšlet, zda to platí i na knižním trhu. V oboru nových i starších, antikvárních knih se v poslední době dají sledovat trendy, které můžeme souhrnně označit za „maléry malých ryb“.

I. Nové

Nezávislých knihkupců a knihkupkyň, těch s jedinou provozovnou, na pohled ubývá – koncem minulého roku zavřel třeba českolipský Knihomil, právě v těchto týdnech končí brněnský Ženíšek, zavírat se chystá ostravské Artforum. K často uváděným příčinám zániku patří jednak věk knihkupce spolu s absencí nástupce, jednak neschopnost držet krok s vysokou produkcí nakladatelů a agresivní cenovou politikou e-shopů.

Dlouhodobě se naopak zvedá počet prodejen Kosmasu: za šest let kontinuálně narostl asi o 75 %. Počítáme-li jen knihkupectví v ulicích měst, ne v obchodních centrech, je jeho růst více než dvojnásobný – z 15 na 33 prodejen, část z toho převzetím končícího nezávislého knihkupectví. Nezávislá knihkupectví ani společně s Kosmasem zajisté nepředstavují objemovou většinu našeho knižního trhu, omezíme se tu ale právě na tento výsek. Jednak je totiž v oboru kvalitnější – anebo řekněme ambicióznější – literatury jeho podíl přece jen docela významný, jednak role Kosmasu ve vztahu k nakladatelům a dalším knihkupcům není nezajímavá.

Knižní velkoobchod Kosmas má u nakladatelů solidní literatury dlouholetou pověst nejpřívětivějšího knižního distributora (tj. prostředníka mezi nakladateli a knižními prodejnami). Oproti jiným celostátním distributorům je schopen zapojit do své sítě i drobné nakladatele a nevykazuje vůči nim potíže s platební morálkou. Na jeho růstu není nic záhadného: v jeho světlých a vzdušných prodejnách se zákazník v dobrém slova smyslu může cítit jako v knihkupectví a sežene tu valnou většinu žádaných novinek. Šíře toho, co si lze objednat na pobočku (a tedy zakoupit bez platby poštovného), je tu bezkonkurenční. Stabilní fungování Kosmasu v poslední dekádě zřejmě prospělo české kultuře knižní úpravy: třeba knihy Arga nebo dybbuku, kteří mají s tímto distributorem výhradní smlouvu, je vyloženě radost brát do ruky.

Domnívám se ale, že nastal čas sčítat i negativa. Jestliže se distributor sám stává řetězcem lokálních knihkupectví, jestliže polyká ty, kterým dříve dodával, a z pultové ceny prodané knihy si nadále ponechává distributorský i knihkupecký podíl, zachází tím podle mě mimo mantinely původní „společenské smlouvy“ v triádě nakladatel – distributor – knihkupec. Nakladatel nově dodává přímo knihkupci, ale na zaplacení všech navázaných činností a vlastní obživu mu nezůstává ani polovina prodejní ceny. Udržitelné je to pravděpodobně jen pro dobře zavedené nakladatelské firmy s dostatečně vysokým nákladem titulů, který umožňuje stlačit výrobní cenu jednotlivého výtisku. Těm ostatním zaniká odbytiště – mizí prodejní místa, se kterými se dříve bylo možno domluvit na marži ve výši realistických 30–40 procent z pultové ceny.

Další z méně přívětivých stránek Kosmasu může pociťovat i náročnější zákazník, pro kterého knihy představují únik z rychlého a konzumního světa televizních reklam či sociálních médií: radikálnímu marketingu totiž neunikne ani tady. Stinnou stránkou světlých a nezahlcených prodejen je rychloobrátkovost jejich zboží. Vystavení knih na dobrém místě v prodejně si nakladatelé platí; podobné je to s účastí v marketingové akci „Velký knižní čtvrtek“. Rychlá rotace a marketingová podpora knižních novinek logicky obnáší i to, že několik let stará kniha se stává druhořadým, nepodporovaným zbožím – v rozporu s tím, s čím si alespoň někteří z nás obsahové médium knihy spojují.

Až příliš reklamní komunikace Kosmasu je spotřebováno na knižní pěnu dní typu Deník malého poseroutky č. 17 a letní povídky Haliny Pawlowské, příliš fyzického prostoru je u něj dnes věnováno mimoknižnímu zboží. Těžko můžete prodávat náročnou literaturu, leporela, severskou krimi, deskovky, diáře, přáníčka, každý rok novinku od Hartla nebo Mornštajnové, a všechno to dělat dobře. Pokaždé, když za přispění Kosmasu a jeho výloh vzniká bestseller o stotisícovém nákladu, jehož budou napřesrok plné antikvariáty (viz dále), měl by se nakladatelé i se čtenáři ptát, na úkor jakých zajímavějších titulů se to děje.

Otřepaným závěrem by mohl být apel na podporu nezávislých knihkupců a knihkupkyň, většími tržními rybami dosud nespolknutých. Není to ale tak jednoduché. Řada těchto podniků, nakolik se snaží jen lokálně sekundovat rozvinuté nabídce řetězců a stále jednodušším objednávkám z velkých e-shopů, zkrátka nemůže přežít. Jedním klišé podobných textů lkajících nad osudem knihkupeckého řemesla je to, že místní knihkupec, a jen on, vám dokáže s výběrem vždy dobře poradit. Ale ruku na srdce, kolik z nás si ještě pro knihu chodí s tím, že její výběr svěří osazenstvu prodejny? Má-li nezávislé knihkupectví přežít, musí být nutně ještě něčím dalším – kulturním či vzdělávacím prostorem svého místa, kavárnou nebo třeba co-workingem. Místem hovorů a myšlenek. V rovině zboží pak nabízet něco, co se nenajde na každém rohu, navíc o tom umět přesvědčit. Ale bude to všechno stačit?

2. Staré

Je-li Kosmas na trhu nových knih pouze jednou z těžších vah, na tom antikvárním se zato v posledních letech zrodil opravdový hegemon. Jmenuje se Knihobot a podle dat z projektu Můj antikvariát velikostí své nabídky dnes asi trojnásobně převyšuje druhý i třetí podnik na čele tohoto domácího žebříčku. Ještě podstatnější je, že této pozice před všemi antikvariáty budovanými kontinuálně od počátku devadesátých let dosáhl během pouhých několika roků. Projekt Knihobot je příkladem toho, co se stane, když se startupová mentalita (tj. rychle vyrůst, ovládnout trh a pak teprve řešit výnosnost a udržitelnost byznysu) střetne s něčím tak zaprášeným, jako je trh použitých knih. Je to bezpečně jediný antikvariát, ve spojení s nímž zaznívají prudce byznysové termíny jako „kapitálová investice“, a jeden z majitelů o jeho fungování poměrně otevřeně mluví v ekonomických médiích.

Devizou Knihobotu je využívání technologií na výši doby – ve fyzickém zpracování přijatých knih, v operativním naceňování podle stále rostoucí a dnes už jistě unikátní datové základny. Dalším bodem, ve kterém exceluje, je zákaznická zkušenost. Ne na straně nákupu (tam je to celkem standardní moderní e-shop), ale na straně prodeje – aneb jak se zbavit nepotřebných knížek z knihovny a něco rozumného za ně dostat. Kdo se někdy pokoušel prodat knihy v klasickém kamenném antikvariátu a zažil s tím spojenou trapnost, dá mi po vyzkoušení Knihobota nejspíš za pravdu. A protože velké ryby dnes rostou, navázal tento antikvariát nově spolupráci s padesátkou prodejen Levných knih, kde bude možné knihy do výkupu (přesněji řečeno jde o komisní prodej) odevzdat.

Pro konkurenci tohle všechno představuje poměrně hororovou vyhlídku. Ze standardního krámku s knihami se s tímhle nedá soutěžit. Leda snad expertní znalostí konkrétních knižních oborů, jenže i tam bude Knihobot náskok stahovat. Když dokážete denně vystavit mezi pěti a deseti tisíci knih (vlastní údaj antikvariátu) a inteligentně sbírat data o tom, jak se prodávají, časem pokryjete i lecjakou specialitu.

Je ale téměř definičním rysem startupové ekonomiky, že ani majitelé nemají jasnou představu o tom, jak bude horečný růst firmy překlopen v dlouhodobě udržitelné výnosy. V tom také spočívá jistá naděje pro ostatní antikváře. Klíčovou otázkou je, zda použité knihy nabízejí dostatečně vysokou marži pro trvalé udržení Knihobotova knižního kolotoče, s jeho řadou mladých pražských zaměstnanců. Toto zboží je potřeba kus po kusu přijmout, zaevidovat a v lepším případě i znovu vyhledat, zabalit a odeslat, to vše s průměrným ziskem asi ne moc přes padesát korun na kus.

Zdá se přitom, že u Knihobota levá ruka neví, co ta pravá přijímá do prodeje. Zábavnou skutečností je, že k dnešku v jeho nabídce najdete hned 98 exemplářů Okamžiků štěstí Patrika Hartla a 88 kusů jeho 15 roků lásky. (Ano, druhá jmenovaná je ta oranžová kniha, která o předposledních Vánocích zaplavovala výlohy – mj. Kosmasu – jakožto bestseller.) Každý výtisk zvlášť byl přijat, zanesen, nafocen v poctivých pěti snímcích a lze celkem bezpečně říct, že tento náklad se antikvariátunikdy nevrátí. Tradiční antikvář by podobně neefektivní duplicitu nikdy nedopustil, ve startupové logice ale kdoví…

Kdo má v plánu provětrat s Knihobotem svou knihovničku, tomu lze každopádně doporučit: rychle, dokud to celé běží.

Radek Ocelák

Autor je malý nakladatel.