Leden 2026

I v novém roce tu jsem a nabízím knížky. Žádné motivační záložky, hrníčky, diáře, „s láskou vyrobené“ serepetičky, lapače snů, sádrové anděly, žádné bestsellery a rychlokvašky, žádné kuchařky celebrit ani instantní seberozvoj, prostě solidní knížky za rozumný peníz. Zrovna když mě přepadala malomyslnost (náklady živnostníka totiž rostou z roku na rok, a to dost), přijde slečna, nakoupí a povídá, „staré knížky, to tu chybělo“. Dobrá tedy!

Chtěl bych se holedbat, že u mě nenajdete ani žádné banality generované velkými jazykovými modely, ale upřímně, u knih vydaných zhruba od předloňska už si člověk těžko může být jist. Je prostě potřeba hodnotit, vědět o dobrých jménech autorů i vydavatelů. Jisté vodítko tu je: kdo by danou věc zdaleka nedokázal vytvořit sám, nedokáže ani rozpoznat, že mu AI vygenerovala blbinu.

Těžko se to tady hledá, vím o tom, nic moc s tím aktuálně neumím udělat. Poraďte prosím známým, kudy ke mně, napodruhé už budou vědět. Krabice s knížkami v průjezdu signalizuje, že je otevřeno. Moc jsem ji teď, pravda, nedoplňoval – lidi tam toho i za tu desetikorunu víc seberou než koupí.

Plán akcí na letošek zatím nemám. Na poslední loňskou akci – a že byla se slibným hostem – nedorazilo žádné publikum, což bylo trochu zklamání. Propaguju, platím výlep plakátků, a nic. Ale pořád ještě věřím, že Šumperským nestačí Mirek Donutil a nesmrtelná Helena Vondráčková s trvale otevřenými ústy. Máte nějaké ohlasy na akce loňského roku nebo přání na letošek? Dejte vědět.

I po otevření Pomalé knihy vlastně prodávám knihy spíš online a moc mě to nebaví. Nechci svými daty krmit internet a jeho prostřednictvím velké technofirmy. Chci vám dodávat dobré knížky a povídat si o nich. Měli byste tím pádem vědět, že v policích u mě často najdete jednu a tutéž antikvární knížku výrazně levněji, než když se ji pokouším prodat online. Ovšem většinu knížek vůbec na internet nedávám – nedělám si náklady s online prezentací a o to levněji můžu knihy mít pro ty, kdo se fyzicky zastaví. Mimochodem, v nejbližších měsících udělám celkové přecenění, přiblížení cen těm internetovým. Příliš drahé kusy zlevním, příliš levné zdražím. Pokud chcete lovit poklady z té druhé kategorie, nepropásněte svou šanci. V malé míře mám i nové knížky. U těch s ohledem na vydavatele nemůžu jít pod cenu, zato mám dobře vybrané právě ty vydavatele a vím, že za cenu dobré knihy nenabízejí žádné nesmysly. Jestli si potrpíte na vůni nové knížky, tak v žánrech horor, fantasy, thriller, young adult, z regionální literatury a překladové prózy se tu pro vás jistě něco najde.

S výkupem knih je to těžké. Lidi nakupují bestsellery, čili to, co v danou dobu všichni, a po desítkách let se diví, že v tom není žádná prodejní hodnota… Slušnější šanci na výkup u mě aktuálně má regionální literatura, pěkné dětské knížky vydané cca od roku 2010, a pak různí konkrétní nakladatelé a edice, spíše z humanitních oborů. Taky samozřejmě kabinetky, moje srdeční záležitost. Individuálně se můžeme domluvit ohledně kvalitních, oborově zaměřených knihoven a pozůstalostí. Určitě nečekejte, že vás zbavím sakumprásk všeho, ale aspoň vám poctivě poradím, které knihy můžete s čistým svědomím vyhodit.

Víte, proč v Pomalé knize nepotkáte Filipa Turka ani jiné otravné Motoristy? 1) Jsou tu knížky. 2) Není tu k dispozici parkování. Zkrátka bezpečný prostor!

Pořád ještě tu mám některá slušná tištěná periodika a věřím v jejich význam. Sociální platformy se totiž patrně stávají stále horší stokou reklamního balastu všeho druhu. (Můžeme si za to do nějaké míry i sami, vesměs všichni jsme se výborně naučili propagovat tam sebe sama…) Můžete si ke mně chodit pro:

• Tvar, literární obtýdeník
• Listy, společensko-kulturní dvouměsíčník důstojné středolevicové orientace
• Podesní, jediný soukromě vydávaný vlastivědný časopis v ČR!

Vzhledem k ruské agresi na Ukrajině jsem měl nějakou dobu dilema, zda vůbec prodávat knihy klasických ruských autorů. Dostojevskij a spol. sice za současné jednání Putinova režimu zodpovědní nejsou, ale málo platné: i oni přispívají k velkoruskému pocitu nadřazenosti, kvůli kterému je toto vražedné jednání možné. Stát ve světle ramp si aktuálně prostě nezaslouží, to spíš zapřáhnout ve prospěch ukrajinské věci. Dilema jsem vyřešil tak, že ruské klasiky mám nadále v nabídce – a celý výtěžek z prodeje jde na podporu bojující Ukrajiny.

Na blog jsem za minulý půlrok psal hlavně různé poznámky ke knižnímu trhu. Třeba:

• o tom, že obce a instituce neumějí vydávat knihy,
• o tom, jak nabídnout vydanou knihu do knihkupectví
• o tom, jak investovat do knih

Přečtené knížky pan antikvář nadále svědomitě komentuje na Databázi knih, profil pomala_kniha.

Dny se začínají dloužit, tedy stále více světla na čtení!

Jaro 2025

Antikvariát se mi pozvolna plní a dotvářejí se kategorie knih, které tu chci mít.

Většinou je jejich základem můj původní zájem a domácí knihovnička na dané téma. Česká próza, poezie a okrajověji odborná bohemistická literatura, to plyne z mých někdejších studií. Stejně jako filosofie. Dnes jich už ale tolik nečtu, tak uvidíme, jak se tahle kategorie bude rozvíjet.

Regionální literatura k Šumpersku a Jeseníkům je skoro to jediné, co už teď trochu rozumně zákaznicky funguje, takže se jí určitě budu držet a jsem jí otevřen ve výkupu.

Prostor starých Uher, to jest Maďarsko se Slovenskem i přilehlým kusem Rumunska, je hlavně moje osobní zábava. Že by se tyhle knihy v policích točily, se říct nedá. Když k tomu přidám zálibu v americké jižanské literatuře, vtírá se dojem, že mám prostě smůlu: proč v cizích zemích, které mě kulturně zajímají a baví, musí vždycky panovat nějaký debilní režim? Jak někoho přesvědčovat o zábavnosti maďarských knížek z první poloviny minulého století, když je dnes Orbán ostudou a černým pasažérem Evropy? Ani moje milé Nizozemsko to dnes s wildersovci ve vládě moc nezachraňuje. No ale dobré knihy žijí v trochu jiném, delším čase, než v jakém probíhají změny na politické mapě.

S reportážní a faktografickou literaturou to vypadá tak na „středně oblačno“. V nákupech je potřeba nemilosrdně ignorovat starou populární faktografii, protože tyhle knihy jednak vznikaly bez výhod internetu, jednak jsou pro většinu lidí internetem nahrazeny. Díky pozůstalosti po jednom historiku a archeologovi se mi ale zajímavě rozrostla police specializovanější historické literatury.

Některé starší edice (Symposium, Světová četba, Plejada…) a některé současné nakladatele (Rubato, Gnóm!, Opus…) tu prostě chci mít, i když jejich knihy do žádné z mých základních kategorií nepasují. Považuju je za dobře odvedenou knižní práci a je to jiný řez nesmírnosti knižního trhu, tedy pro náhodného zákazníka větší šance najít si tu něco pro sebe. Nejnověji mě začala bavit edice odeonského Klubu čtenářů z rozmezí 1966–1969, a to kvůli pěkným a výrazným obálkám. V úplnosti už tuhle knižní řadu asi nikdo číst nebude, ale graficky je to potěšení.

Kategorii „dětské knihy“ bych chtěl, jenže těch dobrých se lidi nějak nezbavují. Důvěra, že vždycky přibudou ještě další děti, přinejmenším v širší rodině, je zřejmě nezdolná! No, kategorii špatných dětských knih zakládat nehodlám.

Staré kabinetní a vizitkové fotografie, které by měly být jen doplňkem ke knihám, jdou paradoxně slušně na odbyt. Sběratelství je dnes evidentně silnější motivace k nákupům než čtenářství. Tohle zboží ale nenakupují šumperští návštěvníci – tykadla Pomalé knihy (respektive mého staršího projektu Podoby předků) jsou v tomto přes internet natažena do všech koutů ČR. Když je možnost vyrazit se zbožím někam na blešák, kabinetky preferuju kvůli přenosnosti. S mojí pojízdností je to všelijaké, auto si jen půjčuju a jinak to ani nechci. A knih se do batohu moc nevejde, navíc cestováním trpí.

Co za stávajících podmínek vypadá spíš beznadějně, jsou periodika. Pár kulturně-společensky zajímavých tu mám a považuju tenhle žánr za důležitý, ale při minimálním obratu už mi je asi dlouho posílat nebudou. Dobrá knížka si na svého zájemce počká, viz koneckonců i název podniku, ale čtrnáctideník nebo dvouměsíčník je spíš jako mlíko na krámě. Jeho přitažlivost rychle zmizí a bez obratu to nejde.

Lidí se tu zatím celkově otočí dost málo. Kdybyste se snad zajímali, celé mě to neuživí ani smykem. Když tě to neživí, asi je to teda buď koníček, nebo umění… Nějaký čas určitě ještě vydržím. Pomalá kniha je taky moje kancelář, kde se věnuju genealogii, to jest hledání předků. Na podzim mi ale hodně narostou povinné odvody OSVČ a možná si budu hledat částečný úvazek, který by mi sociální a zdravotní pokryl. Tak kdybyste o něčem vhodném věděli…

Pomalá kniha je pořád ještě hodně vzdušný antikvariát. Nebyl by problém to tady během pár měsíců zaplnit nechtěnýma knížkama až po strop, touhle cestou se ale dát nechci. Knihobot a pár dalších velkých e-shopů dnes inzerují miliony knížek, tomu se nedá konkurovat šíří nabídky. Chci tu spíš budovat co nejzajímavější nabídku a co nejlepší knihovnu na daném prostoru. V principu tu mít jen knížky, které si rád nechám, až/jestli mě okolnosti donutí Pomalou knihu zavřít. Každý prodej je tedy hořkosladký, většinu těch knížek znám a s mnohými se loučím neochotně.

Knihy, které mi nejsou blízké, v prvé řadě nechci vůbec přebírat, ledaže mi chce někdo věnovat vzácnější kusy jen tak, a ty pak zkouším prodat online. V druhé řadě putují do krabice knih po desetikoruně, kterou můžete v těchto měsících vídat v průjezdu Slovanu. Takže tu můžete za hubičku potkat i slušnější věci, které ovšem nezajímají zrovna mě. Poslední alternativou je jistě kontejner. Český národ, který je sám tak trochu literárním výtvorem z doby obrození, si sice pěstuje hluboký sentiment ohledně zachraňování knih, jenže trocha realismu neuškodí. Po většinu 20. století vycházely knihy v nákladech, které mnohdy stonásobně, tisícinásobně přesahují dnešní čtenářský zájem o ně.

Nějaké ty knížky stíhám i číst a o těch zajímavějších psát. Z těch regionálních to bylo o Pavlu Hronovi a jesenické vesnické architektuře nebo o šumperském nakladatelství Bohumila Rozsypálka, recenzoval jsem taky Zvoníka z Cukmantlu od jesenického Matěje Mately nebo knihu Byl jsem Sudeťák šumperského rodáka Helmuta Kopetzkého. Najde se to všechno na mém blogu. No a ostatní knižní postřehy vkládám většinou na svůj profil pomala_kniha na Databázi knih. Některé zmiňované tituly tu mám v prodeji, některé jsou už pryč, ale třeba se zas objeví.

Přeju krásný zbytek knižního jara a hodně knih na dovolenou.

Radek Ocelák