Je po volbách, do těch příštích daleko, Babiš ještě vládu s českými malofašisty a motonacistou nesestavil, kdy jindy tedy střílet takzvaně do vlastních řad.
Jsem nízkopříjmový živnostník v jednom okresním městě na Moravě. Okolnosti je asi zbytečné pitvat, životy nás všech jsou nekonečně individuální. Na sociální a zdravotní pojištění OSVČ každopádně odvádím povinné minimum, které za posledních deset let v součtu stouplo o více než sto procent a má jít ještě o kus výš. Moje příjmy se za stejnou dobu zdaleka úměrně nezvýšily. Celková částka odvodů je aktuálně asi na osmi tisících, pro příští rok směřuje k devíti.
Chápu makroekonomické uvažování, které k navyšování odvodů vedlo. V úhrnu odváděli živnostníci málo. Dopad do individuálních financí je ale zásadní. Ve slabším měsíci vydělám třeba jen patnáct tisíc, z toho prvních osm jde státu. Pro vzdělanější a lépe zajištěné čtenáře bude možná záhadou, kdo a proč by chtěl takhle žít, ale zatím to vezměte jako fakt. Zatímco já si vlivem okolností pořád můžu vybírat, pro řadu lidí to žádná reálná volba není a zbývají jen ta čísla. Prvních osm tisíc měsíčně státu, od ledna skoro devět.
Volil jsem letos Piráty, ale zařekl jsem se, že je to naposledy. Možná že jejich nálepka strany ajťáků dnes už není adekvátní, ale to je jejich problém. Jejich běžného voliče si stereotypně představuju jako relativně mladého ajťáka „na švarcu“. Tedy formálního živnostníka s prací organizovanou na způsob zaměstnance, který z nadstandardního příjmu odvede totéž minimum, anebo jen o málo víc než já ze své podnikatelské – skutečně podnikatelské! – mizérie. I když to zjednodušuju za hranici karikatury, jsem si jistý, že Piráti proti této nespravedlnosti, brutálně regresivnímu zdanění nízkopříjmových živnostníků, nic dělat nebudou. Jejich voliči jsou jinde a chtějí to přesně takhle, ze slušných příjmů procentuálně nízké odvody. Fialova vláda, s Piráty nebo bez nich, nezměnila nic na tom, že stát nedokáže přiměřeně zdanit prosperující OSVČ, a tak musí plošně nasazovat minima, která jsou svojí výší pro část živnostníků drtivá. (Odvody zde beru prostě jako jinou formu zdanění.)
Ze sedmi set tisíc českých živnostníků na hlavní činnost, tedy těch jakoby plnoúvazkových, jich prý asi dvě třetiny odvádějí právě jen to minimum. Už toto rozložení je absurdní. Na odvodech OSVČ zaplatíte úplně stejně, ať už měsíčně zákazníkům vyfakturujete dvacet tisíc, nebo sedmdesát, při týchž poměrných nákladech (které třeba v případě kancelářských živností nejsou ve skutečnosti zdaleka tak vysoké, jak předpokládají nastavené paušály). S vyššími příjmy pak odvody rostou jen velmi pomalu. A to vše funguje bez ohledu na to, zda skutečně podnikáte, nebo ve švarc systému jen požíváte výhod, kterými si stát usmyslel podnikatelskou iniciativu odměňovat. Na efektivním potírání švarc systému není politický zájem.
Od roku 2020 u nás s gustem zdražuje každý, kdo má tu moc. Vánoční fotografování ve školce jsme loni měli za 250 korun, letos to bude za čtyři sta. Když vám zbývá málo, víc to prožíváte. Divíte se, jaký má ohlas Alena Schillerová, když slíbí příští rok živnostníkům tu další tisícovku odvodů nenaložit? A že má ohlas hlavně na periferii, kde se těch nízkopříjmových objevuje víc, protože se tu jednak snáze žije z mála, jednak chybí dobrá pracovní místa? Až u nás tak či onak zeslábne téma Ukrajiny, stane se ještě zjevnějším, že rodící se „demokratická“ opozice prostě některé společenské vrstvy nezastupuje, i když by si ráda myslela opak. Roli moderní levice, která na ně v současné a minulé sněmovně zbyla, Piráti vzhledem ke své politické identitě můžou těžko naplnit, a je otázkou, zda jim v tom nějak pomohou dvě poslankyně za Zelené, kteří jsou dnes převážně velkoměstskou stranou.
I za státní diskriminací nízkopříjmových živnostníků je zřejmě jistá makroekonomická úvaha, jen se o ní příliš nemluví. Tito pracující jsou pro stát neefektivní a bylo by dobré je v době nízké nezaměstnanosti takzvaně nahnat do výroby. Zapojit je jako zaměstnance do prosperujících podniků, pro něž jsou chybějící lidé aktuálně úzkým hrdlem. Na vyhodnocení této úvahy nemám ani přesnější data, ani odbornost. Je ale jisté, že adekvátní odpověď musí pracovat s časovým vývojem. Systém OSVČ a jejich původních daňových úlev pochází z doby úplně jiných čísel nezaměstnanosti, kdy bylo vnímáno jako hodnota, že si člověk svou placenou práci obstarává sám. A tedy nezůstává s požadavkem práce ani podpory v nezaměstnanosti na krku státu. Opravdu jsme už natrvalo jinde a je prostě žádoucí, aby se jedinec zapojil tam, kde se už ve velkém produkuje? Velké podniky už nebudou padat a vytvářet zástupy nezaměstnaných?
Za zmínku v této souvislosti stojí dnešní všeobecná posedlost startupy, tedy jedním z možných růstových modelů podniku. Pokud nerostete závratným tempem na dluh a nedoufáte, že dobytou tržní pozici časem překlopíte ve stabilní zisk, jako byste nebyli. Přinejmenším v ekonomických médiích. Můžete ovšem taky být nějaké to „národní stříbro“ anebo letitá rodinná firma, jejíž zakladatel se pomalu ohlíží po nástupci. Ale hlavně proboha nebuďte malí a nechtějte růst jenom trochu, to se neodpouští. Nabývá to legračních podob. Na jednu stranu se za startupy pro jistotu označují deseti-, patnáctileté firmy. Na druhou stranu se jeden můj známý zaměstnává investičním honem na „early-stage“ startupy, protože ty klasické jsou už moc drahé. (Prakticky jde už jen o hledání jedinců s lehce rozvinutým nápadem, jakožto jinou formu head-huntingu.) Celospolečenské osypky z představy, že budeme mít málo startupů, případně že prošvihneme něco spojeného s generativními textovými modely a umělou inteligencí obecně, připomínají náš kolektivní strach z jara 2020, že se nevratně zhroutí ekonomika, když na pár týdnů zavřeme kontaktní provozy. Ani v jednom případě není jasné, proč by katastrofa měla přijít zrovna takto, ale propojená ekonomika je takové monstrum, že od každého pohybu lze čekat to nejhorší…
Každopádně bude dobře se zamyslet, zda podnikatel pokrývající potřeby své a svých nejbližších a „rostoucí“ přitom jen jednociferně, srovnatelně s celou ekonomikou, opravdu patří na smetiště dějin.
Anebo můžeme přízemněji aspoň přemýšlet nad tím, kolik startupů nám mládež od píky vybuduje, když jí k neúnosným nákladům na bydlení naúčtujeme ještě devět tisíc měsíčně jako faktickou daň z podnikání, pro první tři roky snažení milostivě sníženou o dva tisíce.
Autor je genealog, antikvář, nakladatel. Donedávna byl členem Strany zelených.
Vyšlo v Listech 06/2025 (rubrika Ohlasy, dopisy).
