Kauza, která se v tyto dny vytvořila kolem Knihobotu, mi nepřijde moc zajímavá. Na počátku podle mě stojí špatné hodnocení situace ze strany jednoho člověka, zbytek už je problém jednak influencerů systémově navyklých těžit lidskou pozornost, jednak médií vyrábějících zprávy z efemérního dění na sociálních platformách, protože je to snazší než žurnalistika. Vzal jsem to ale jako příležitost oprášit svou půl roku starou, tehdy nepublikovanou glosu na téma Knihobotu. Nezdá se mi kontroverzní, jen tehdy z nějakého, asi časového důvodu nepronikla do tematického čísla Ádvojky a pak jsem na ni jednoduše zapomněl. Glosovat aktuální dění půl roku starými postřehy je myslím dostatečně v duchu Pomalé knihy.
16. 4. 2025
Otevřel jsem si zrovna antikvariát v jednom okresním městě. Vůbec to nefunguje. Moje představa, že by si lidi přicházeli jen tak offline prohlížet a vybírat knížky, je ještě víc pasé, než jsem tušil. Víc lidí se zatím pokusilo u mě nějaké přebytečné knihy udat, než kolik jich zatoužilo něco koupit.
Hlavním tématem dnešního antikvářství je ale samozřejmě Knihobot. Brát ho jako konkurenci, to by člověka jímal smutek. Je to prostě úkaz, je zajímavé ho sledovat a odhadovat jeho budoucí vývoj. Knihobot totiž na staré knihy jako první u nás aplikoval startupovou logiku, která je v poslední dekádě velmi populární: co nejrychleji vyrůst, klidně na dluh, ovládnout trh a pak vidět, co se s tím dá vlastně dělat. Podle nedávných informací a odhadů pod sebe společnost stáhla možná i půlku českého antikvárního obratu, přesto dosud není zisková. Jistě to souvisí s probíhající expanzí za hranice ČR, ale možná nejen s ní.
Detailní pohled na e-shop Knihobotu odhaluje, co může být kámen úrazu. Svým dosud poměrně přívětivým systémem „výkupu“ Knihobot nashromáždil krom cenných knih taky hromady knižního balastu, vysoce duplicitních exemplářů starých a těžko prodejných titulů. Ačkoliv je formálně nevlastní a pouze zajišťuje jejich komisní prodej, nepochybně s nimi má významné náklady. Každou jednotlivou knihu nafotit, popsat, zatřídit, skladovat. V mnoha případech pak ani za pár desetikorun neprodat a zodpovídat se pak dosavadnímu vlastníku knihy z její skartace nebo jiného způsobu nevrácení. K dnešku se například na e-shopu nabízí 68 kusů Feuchtwangerovy Židovky z Toleda, 82 kusů Jiráskových Psohlavců, 23 kusů Otčenáškova Občana Brycha, 62 kusů knihy nejmenovaného exprezidenta Jak jsem se mýlil v politice. Také hned osm starších titulů Michala Viewegha v počtu po padesáti nebo více výtiscích. Z hlediska prodejnosti jsou to skladové položky, které by si málokterý antikvář chtěl převzít byť zadarmo, natož pak každou jednotlivě inzerovat online, jak to dělá Knihobot. Ani s novějšími knihami to nemusí být lepší: hned čtyři nedávné bestsellery Patrika Hartla se na něm nabízejí každý v počtu kolem dvou set (!) kusů. I když panuje představa, že nové knihy se tu rychle točí, na jejich brzký prodej v tomto počtu bych si nevsadil.
Kdo se nabídkou Knihobotu probírá tak rád jako já, mohl v poslední době postřehnout různé experimenty v naceňování. Málo poptávané tituly v rozumném stavu byly nedávno k mání i za pětikorunu, nově je cenové minimum pro takové položky nastaveno kolem 45 Kč. S nedostatkovými nebo prostě jen častěji poptávanými položkami, včetně omšelé školní klasiky typu Rollandova Petra a Lucie, zkouší Knihobot poslední dobou jít výrazně výš. Jenže tím se zas dostává vysoko nad cenovou hladinu jiných internetových antikvariátů a bude zajímavé sledovat, zda si to vzhledem k současné viditelnosti a tržnímu podílu bude moci dovolit. Možná je to všechno promyšlený plán. Možná jen nejistota, zda miliony málo tříděných starých knih vůbec slibují nějaké zajímavé zisky, přičemž za „zajímavé“ si dosaďte „zajímavé v očích startupových investorů“.
Zkušeností prodeje vlastních knih přes platformu Knihobot bude každopádně ovlivněno vnímání ceny a hodnoty nových knih u širokých mas. Jako s tím zmíněným Hartlem. Zakoupit za pětistovku bestseller a po pár letech za něj nedostat ani sto korun, taková „investice“ přivede leckoho k zamyšlení. Není divu, že se u nás nová kniha kupuje hlavně jako dárek.
Před čtyřmi až pěti lety jsem přátelům doporučoval, ať si užijí služeb Knihobotu dřív, než z něj vyroste problematický moloch. Moje upřímné doporučení dnes? Dokud to půjde, lovit přes něj knižní poklady, totiž ty z nich, které Knihobot ještě neumí algoritmicky rozpoznat a cenově nastřelit. A u běžnějších titulů jeho ceny srovnávat s jinými e-shopy, třeba přes agregátor Muj-antikvariat.cz.